Je 2. září. Pro mnohé z nás to znamená jedno – PRVNÍ ŠKOLNÍ DEN. Po dvou měsících pozdních vstávání, flákání a dovolenkování se musíme vrátit zpátky na místo jménem škola.
Pro některé děti to slovo znamená vrácení se do nekomfortních podmínek. Už jenom představa, že po nich zase někdo bude něco chtít, je totálně znavující. Někteří se zase nemůžou dočkat různorodých školních akcí, nových zážitků a vtipných situací na školních chodbách. A ti ostatní se prostě těší na kamarády.
Ale zpátky ke 2. září. Do školy se hrnou děti různého věku od vyjukaných prvňáčků držících se křečovitě za ruku svých rodičů až po flegmaticky se tvářící deváťáky. Naše 9. A se pomalu schází ve třídě a chystá se uvítat „své prvňáčky“, kterým budeme po zbytek roku patrony. Před školou u hlavního vchodu už stojí prvňáčci, někteří vyplašení, někteří natěšení, a my je po proslovu paní ředitelky vítáme malými dárečky. Musím ale uznat, že vyjukaní z toho všeho nejsou jen „naši nejmenší'', ale také deváťáci. Přece jenom už mají taky nějakou zodpovědnost. Poté jim jdeme ukázat naši třídu, aby věděli, kde nás můžou navštívit. Prvňáčky jsme předali maminkám a tatínkům, se kterými zamířili na Orlici. Je super, že budou mít naši noví spolužáci někoho, na koho se můžou kdykoliv obrátit. Jsme pro ně svým způsobem takoví andělé strážní. Velice se těšíme na společné akce a zážitky.
Přejeme našim prvňáčkům, učitelům a ostatním žákům do nového školního roku 2019/2020 vykročení tou správnou nohou.
Valerie Dolečková, 9. A