Ve čtvrtek 14. března se 8. A a dobrovolníci z devátých tříd vydali na večerní představení s názvem ADHD. Hra se konala v budově známé jako Jatka 48.
Stavba získala takový název, protože jsou to skutečně bývalá jatka.
Když jsme dorazili, chvíli nám trvalo, než jsme se zorientovali. Nabrali jsme ale správný směr. Při vchodu do budovy nás přivítala veliká cedule potištěná slovem "vítejte" v několika různých jazycích. Zdi nebyly vymalované, jenom počmárané červenou barvou a popsané černou fixou. Podlaha i strop byly beze změny. V podstatě celá jatka byla zachována v původním stavu, jenom tam byly přidané moderní věci, například kavárna nebo obchůdky. Na mě osobně stavba působila lehce depresivně, nejenom vzhledem ale i historií.
Po prohlédnutí prostoru jsme vešli do rozsáhlé místnosti. Překvapilo mě, že v hledišti byly namísto pohodlných molitanových křesílek plastové židle. Jeviště tvořilo veliké kolo, se kterým se dalo otáčet a různě naklánět, součástí byla i veliká tyč. Posadili jsme se a čekali, až to začne.
Během přestavení se toho odehrálo tolik. Některé scény byly smutné, jiné vtipné nebo dokonce i lehce děsivé. Nad každou jste se ale museli zamyslet, najít v ní hlubší význam. Nešlo o to nám ukázat jenom nějaké náhodné kousky. Ti lidé tam nepadali a nelezli po tyči jen tak. Byl to příběh, ale jinak vyjádřen než v klasickém divadle. Osvětlení bylo dobré, zvuk byl skvělý, celkové zpracování bylo vydařené a dobře promyšlené. Jsem moc ráda, že jsem byla svědkem tohoto vystoupení a myslím, že všichni diváci měli štěstí, že ho mohli vidět.
Abych to shrnula, já jsem byla z vystoupení nadšená. Myslím, že na něj hned tak nezapomenu. Pokud zvažujete návštěvu "divadla", neváhejte, doufám, že budete stejně nadšeni jako já.
Karina Luxová (8. A)