V naší škole začaly prázdniny v pátek 1. února. Ve čtvrtek se děti se zvoněním rozutekly domů s vysvědčením a některé i s „plnými kalhotami”, jestli je rodiče pochválí, nebo poženou koštětem.
Spousta dětí vyrazila někam na hory, kde bylo plno sněhu, nebo na návštěvu k příbuzným. Biatlonisté jeli na soustředění. Jiné děti si užívaly teplo domova a dobroty od maminek. Nasněžilo nejenom na horách, ale i v Letohradě a jeho okolí. Na zahradách před domy stáli vyšperkovaní sněhuláci s mrkvičkou místo nosu. Bylo to jako v pohádce a v Letohradě byly slyšet radostné výkřiky dětí, které se koulovaly. Škola zela prázdnotou, ani ty znuděné vzdechy dětí se z ní neozývaly. Občas se tam ale zastavil třeba pan školník a zkontroloval, zda je vše v pořádku a jestli se nějaký knihomol nedal s chutí do pojídání knih. V neděli před začátkem školy si děti vzpomněly na nějaké domácí úkoly, třeba jako žáci 8. A na to, že se měli naučit básničku, a snažili se to dohnat. Někteří experti vytáhli ze dna aktovky plesnivou svačinu. Téměř nikdo nechtěl, aby prádniny skončili tak brzy. Snad nikomu se v pondělí ráno nechtělo po tak dlouhé odmlce vstávat, kdy se děti snažily vyspávat co nejdéle a pak se ještě převalovaly ve vyhřáté posteli.
Pro spoustu z nich bylo však motivací, že jsou už v polovině školního roku, a tak to snad nějak přetrpí. Horší je, že si také někdo mohl říct, že to je strašný, že je teprve polovina školního roku. Člověk se prostě nikomu nezavděčí. Prázdniny snad všichni přežili bez úrazu a děti už se určitě těší na další volno.
Valerie Dolečková (8. A)