Poslední středa v září pro nás byla trošku zvláštní. Čekalo nás „tutorské čtení“, které je v letošním roce novinkou. Jedná se o čtení mladších dětí ve dvojici se staršími. Moji druháci se těšili na žáky 7. A.
Jak už jsme zmínila, jedná se o novinku, nikdo jsme tedy netušili, jak to dopadne. Všichni (učitelé i děti) jsme byli napjatí z neznámého. Někdo se trochu bál, ale všichni jsme se moc těšili. Věděli jsme, že to bude jiná forma oblíbené čtenářské dílny, se kterou už jsme se setkali.
Po rozdělení do dvojic, kterou tvořil jeden druhák a jeden sedmák, jsme vytvořili ještě tři menší skupiny a pustili se do polohlasitého čtení společné knihy, kterou přinesli mladší žáci. Děti se ve čtení střídaly, kontrolovaly se a naslouchaly si. Bylo úžasné sledovat tyto netradiční dvojice při čtení. Všichni se snažili a se zaujetím četli se svým partnerem. Jelikož nám dva sedmáci chyběli, i já byla v týmu a můj čtecí partner mě ke čtení málem nechtěl pustit. Po 15 minutách soustavného čtení jsme se sesedli na koberec a pustili se do hodnocení nově nabyté zkušenosti. Také nás čekalo vyvození pravidel, abychom si příští setkání opět všichni užili.
Musím říct, že nám těch 45 minut hrozně rychle uteklo. Při hodnocení jsme se všichni shodli, že nás to moc bavilo, a už se těšíme na poslední říjnovou středu, kdy se opět sejdeme nad knihami. Tentokrát přidáme plnění nějakého úkolu. Spousta dětí si přála mít tutorské čtení častěji.
Pro mě má tato forma práce ještě nadstavbovou hodnotu, protože se spolu učí spolupracovat a komunikovat dvě skupiny s odlišným pohledem na svět a s jinými zájmy. Přesto to krásně fungovalo a troufám si říct, že to bylo přínosné pro všechny děti.
Petra Bednaříková, třídní učitelka 2. C