31. leden je dnem vysvědčení.
Přemýšlíme, co bychom mohli dostat. Jedničky? Dvojky? Trojky? Či hůř? V hlavě se nám mihají známky, které uvidíme na našich vysvědčeních. Někteří už tuší, co by se na tom strašlivém papíře mohlo objevit. Ale i tak se bojíme, jak to celé dopadne.
„Crrrr,“ zvoní na první hodinu a pan učitel vstupuje do třídy s náladou, která by naše vyděšené tváře měla rozveselit. Ani se nenadějeme a už čte jména žáků. Čekáme, až zazní právě to naše.
A pak to nastane. Slyšíme své jméno. Stojíme před třídou a už při převzetí vysvědčení z některých pohledů vnímáme, že jim rodiče úplně nepogratulují. Všichni jsme ale prospěli. Těší nás i to, že víme, jaký program nás čeká poté. Hry. Ty byly vždycky super a nedalo se na nich nic zkazit.
Vše dopadlo, jak mělo. Většina žáků odcházela ze školy spokojená a s dobrým pocitem ze svých výsledků.
Marková Vanesa, Barbora Maříková 8.A