Vždycky jsem byl sportovní typ
říká o sobě multitalentovaný gólman David Richter, s vystříbenou technikou a citem pro florbal. Za jeho ladné pohyby a fůru ocenění by se nestyděl kdejaký profesionální hráč. Už od mala běhal po venku jak s míčem na nártu, či hokejkou v ruce, ale nejvíce ho to táhlo do brány, přiznává David, žák 9. třídy ZŠ U Dvora.
Davide, začněme od úplného začátku. Co vás přimělo být vůbec brankářem?
Dříve jsem chodil hrávat fotbal do nedaleké vesnice Mistrovice, kde jsem se poprvé dostal i do brány, vždy mě bavilo, když na mě kluci pálili.
Po ukončení krátké fotbalové kariéry jste začal hrát za letohradský Sokol florbal, jak jste se ocitl z fotbalu na florbale?
Fotbal už mě tolik netáhl, a protože můj soused Matouš Poláček chodil hrávat florbal, a já trávil dny tím, že jsem s ním a kamarády chodil hrávat na silnici hokejbal, tak jsem se přidal. Samozřejmě já se opět promenádoval v brance.
Jestli se nepletu, hraje za dva týmy. Za již zmiňovaný sokol a za FBC Letohrad. Jak je to možné? Osvětlete nám situaci?
Sokol je můj mateřský klub, zde jsem dělal své první florbalové krůčky. Pár měsíců zpět jsem dostal zprávu od Petra Adamce (trenér FBC Letohrad), že skládá tým na příští rok, který bude hrát druhou nejvyšší dorosteneckou ligu. Zmiňoval se, že se mu libí, jak chytám a jestli nemůžu přijít na trénink. Já jsem jenom pokyvoval hlavou.
Vy příští rok odcházíte na školu do Litomyšle. Kam budou směřovat Vaše florbalové krůčky?
Ano, je to tak. Příští rok odcházím na Lesnickou školu do již zmiňované Litomyšle.
Už teď vím, že tam budu mít florbalu až nad hlavu, takže jsem si jistý, že si to tam budu užívat.
Davide, chcete vzkázat něco na závěr čtenářům?
Ano, rád bych řekl, že každé úterý jsou nově tréninky pro ty nejmenší v tělocvičně
U Dvora, bylo by super, abyste se třeba přišli florbal zkusit a nasát jeho atmosféru.
Děkuji za rozhovor.
Vojtěch Bogdány, 8. A