Žena, která se celý život věnovala hudbě, založila dva pěvecké sbory a vedla je celý svůj aktivní život. O kom je řeč? O paní Heleně Adamcové.
1. Jak jste se k vedení sboru dostala?
Hodně ráda jsem sama zpívala ve sboru. Na základní škole jsem navštěvovala pěvecký kroužek. Po ukončení základní školy jsem studovala pedagogickou školu v Hradci Králové, obor učitelství 1. stupně, kde jsem také chodila do pěveckého sboru, který vedl pan Josef Vrátil. U maturity jsem dostala nabídku zpívat ve SSČU – Smíšený sbor českého učitelstva, kde jsem zpívala 12 let. V roce 1960 jsem začala učit na 1. stupni Základní školy Komenského v Letohradě, poté na 2. stupni hudební výchovu a ruský jazyk. Zde jsem v roce1963 založila pěvecký sbor. Naším prvním velkým úspěchem bylo 2. místo v krajské soutěži v Jablonném nad Orlicí v roce 1966. Tehdy jsme nebyli ještě moc známí, a tak bylo 2. místo velkým překvapením pro všechny, včetně nás. Když se hledalo jméno pro sbor, každý mohl přispět svým nápadem. Nakonec jsme vybrali jméno Petrklíč. Říká se, že otevírá jaro, a my jsme chtěli našim posluchačům otevřít srdce hudbou. Často jsme jezdili na výměnné zájezdy, a to nejen po České republice, ale i do zahraničí. Asi nejvíce vzpomínám na výměnné pobyty s německým sborem z Halle an der Saale.
2. Jak dlouho jste sbor vedla?
Petrklíč jsem vedla 42 let, to je do roku 2005. Nejprve jsme se scházeli v ZŠ Komenského, později jsme se museli přesunout do hudební školy. Zároveň s Petrklíčem jsem vedla Ženský komorní sbor (ŽKS) Canzonetta, a to 35 let – od roku 1981 do konce roku 2016.
3. Jaký je Váš největší zážitek?
Asi největším zážitkem byl koncertní zájezd do Španělska, kde jsme zpívali ve skalách - ve velkém klášteře Monserrat. Bylo to moc krásné.
4. Kolik měl sbor členů?
Petrklíč navštěvovalo v průměru 60 dětí, jeden rok dokonce až 90. Canzonetta měla 18 zpěvaček, byl to komorní sbor, to znamená, že je menší a má něco kolem 20 členů, naproti tomu symfonický orchestr má asi 100 členů.
5. Co Vás na vedení sboru bavilo?
Bavilo mě učit děti něco nového a líbilo se mi, jak se učily respektovat jeden druhého. Byla jsem ráda, že zvládaly čím dál těžší skladby, 3hlasé i 4hlasé, a vnikly do tajemství polyfonie.
6. Kdo Vás nejvíce podporoval?
Hlavně vedení školy, a to pan ředitel Věroslav Kalát, dále Iva Špinlerová, která měla na našich koncertech průvodní slova a v neposlední řadě několik klavíristů – Jaroslava Vaníčková, Jiří Tvrdý, který nám i několik skladeb složil, klavíristka Olga Dominikusová a Taťána Jandová.
7. Který úspěch řadíte mezi nejlepší?
Asi, když v roce 1978 Petrklíč vyhrál soutěž Písně přátelství a v ústředním kole v Kladně zpíval na Večeru vítězů, který snímala i televize - fotograf Jiří Mikyska nám z tohoto večera pořídil fotografie přímo z obrazovky.
8. Stýská se Vám po zpívání?
Ani moc ne. Teď se každý týden scházíme s 15-ti klienty pečovatelského domu, kde zpíváme. Se členkami sboru se i nadále scházíme jednou měsíčně. Je to fajn.
9. Dosáhla jste všeho, čeho jste dosáhnout chtěla?
Myslím, že ano. Díky sboru jsem se podívala na spoustu zajímavých míst a poznala hodně nových lidí. S některými z nich jsem stále v kontaktu a navštěvujeme se dodnes.
Veronika Tauchmanová, Adéla Dolečková, 8. A
1. fotografie: Canzonetta koncert v zámeckém parku 8. 5. 2015
2. fotografie:Canzonetta evangelický kostel 11. 5. 2010