Žáci si mohli ohmatat její poznámkový blok psaný v Braillově písmu, prohlédli si šachy a ještě několik dalších pomůcek. Poučné pro nás všechny bylo dozvědět se, že nevidomý ne vždy potřebuje pomoc od kolemjdoucích. Je vhodnější zeptat se ho, zda je pomoc nutná a žádoucí. A aby nevidomý poznal, že na něho někdo mluví, stačí se lehce dotknout jeho ruky a pak ho oslovit.
Žáci se také moc těšili na asistenčního pejska a byli jím nadšení. Pozorně sledovali fenku, jak svou paničku vodí bezpečně po schodech, po třídě plné dětí, židliček a aktovek. Při povelu „dveře“ došla Christine ke dveřím a sedla si pod kliku. Pejsek byl celou dobu velice ukázněný, trpělivý a ukázal nám, že je pro hendikepovaného člověka velkou oporou.
Dozvěděli jsme se i o nákladném, dvouletém výcviku vodicích psů. Novou informací pro nás bylo i to, že když má asistenční pes odslouženo, jde do psího důchodu. Kristýna Zapletalová bude v příštím roce potřebovat nového psa, protože právě ten její bude mít už věk na zasloužený odpočinek.
Moc děkujeme za poučné vyprávění, praktické ukázky a doufáme, že se ještě ve škole setkáme.
Mgr. Miroslava Veselá, třídní učitelka 2. B
PS:
Necelý týden po našem společném setkáním se k nám dostala smutná zpráva, která nás moc zamrzela. Fenka Christin měla zdravotní potíže a o víkendu zemřela. Přejeme Kristýně Zapletalové, aby se k ní dostal co nejdříve nový, stejně šikovný pomocník.